Creep On, Creepin On - Galerie Reception, Norimberk od Anna Maria Schönrock 30.11.2024 - 15.12.2024

Kdysi za ztracených časů: O mizení obrazu v díle Anny Marie Schönrock

„Sám jsem šel do stájí, osedlal koně a nasedl. V dálce jsem zaslechl zvuk trubky a zeptal jsem se sluhy, co to znamená. Nic nevěděl a nic neslyšel.“
(Franz Kafka, z povídky Odcházení)

V srdci světa popsaného na obrazech Anny Marie Schönrock se skrývá tajemství. Když se do něj snažíme proniknout, setkáváme se s anekdotickými prameny, jejichž původ však zůstává tajemstvím: jezdci, portréty lidí a zvířat, lesní obrazy - všechny tyto náměty jako by měly kafkovský sklon a byly poněkud začarované, to znamená, že se jejich protagonisté pohybují v jakési fiktivní realitě či surrealitě, kterou stejně jako divák nedokážou zcela pochopit. Zobrazení lidé a zvířata jako by vypadli z pohádkového světa; jako by propásli šanci dostat se někam jinam, jako by byli stále jednou nohou v ráji - ale zapomněli, co přesně tvoří jejich „vinu“, nebo dokonce „nevinnost“, kterou údajně ztratili. Ráj je sice na dosah, ale zůstává mimo dosah - a také pohádkový svět se změnil v utopii, v ne-místo.

Tento stav ztracenosti ve vlastní existenci souvisí s postmodernismem, který si (na rozdíl od modernismu, který za danost považoval existenciální ohrožení a ztrátu středu, ba dokonce rozpuštění hranic ve všech oblastech života) klade otázky, odkud přicházíme a kam jdeme. Při tom všem docházíme k bolestnému poznání, že svět, o němž jsme si mysleli, že mu rozumíme a který nám byl doslova osvětlen, je ve skutečnosti záhadnější a dokonce i podivnější než kdykoli předtím. Mýtus a smyslnost se vracejí. Anna Maria Schönrock patří ke generaci mladých umělců, kteří se inspirují mnohoznačností soukromých mýtů, jak je zastřešuje například Lipská škola, a zároveň je pohání mimořádný cit pro čistou malbu. Její tvorba zahrnuje jak vysoce figurativní, tak extrémně abstrahovaná díla, přičemž skutečná síla Schönrock spočívá právě v oblasti, kde se tyto dvě oblasti setkávají. Neustále zpochybňuje a ozvučuje jejich realitu - s plným vědomím, že tyto skutečnosti (natož tu „jedinou“) je v našem věku virtuální reality a mediálně generované nejistoty téměř nemožné uchopit.
Možná proto jsme poněkud náchylnější k víře v mýty a pohádky. V těchto obrazech se s nimi setkáváme jako s nadpozemskými říšemi[...].

Anna Maria Schönrock vytváří okouzlující svět a zároveň nenechává nikoho na pochybách o jeho ireálnosti. Mísením mýtických, anekdotických a osobních prvků čerpá novou inspiraci z tradičních žánrů krajiny, zátiší, portrétu a historické/mytické malby. [...]

– Günter Baumann