Koťátko v meruňkovém džemu - Karpuchina Gallery od Margarita Ivy 23.11.2022 - 29.1.2023Kurátor: Alexandra Karpuchina

Text

Byla jednou jedna malá myška, která vypadala, jako její babička. Babička byla polní myš, a ve městě ji bolel kříž. Myšička se tak moc bála, že babička umře, až se rozhodla že raději z domu půjde. Vyrazila do města a potkala kocourka. Kocourek byl hladový, do džemu vlezl a utopil se. Šla myška dál a potkala ježka. Ježek byl také hladový, do smetany vlezl a také se utopil. Rozhodla se teda myšička, že se domů vrátí a když se vrátila, babička myš už nežila. I neměla už myšička se čeho bát, doma zůstala a mohla klidně spát.

Jako malé děvče, vyrůstala Margarita Ivy (1998), v průmyslovém městě Zaporižži. Městská krajina byla tvořena industriálními kulisami z dob rozpadu Sovětského svazu. Až moc často byla traumatizovana nehodami, které stáli na pokraji jejího pochopení a přijetí. Díky této atmosféře si osvojila vnímání světa, podobající se strašidelným bajkám které pro ni vymýšlela její drahá babička.

Metamorfóza nejsilnějších dětských vzpomínek- setkání se smrtí, do něžně sakrálních, posmrtných příběhů zvířátek, se stala nutným prostředkem sebezáchovy a procesem stejně tak přirozeným, jakým se pro ní stala smrt samotná. Zvířátka opatrně noří do formaldehydové lázně a potom postupně ukládá do vzdušných epoxidových prostředí. V toxickém, láskyplném procesu naleznou útěchu spíše uvědomělé, “veliké děti “, které si již položili otázky významu bytí.

Moudré bajky jsou od nepaměti návodem na pochopení dobra a zla. Eufemismem protikladů, které mají v tekuté dospělosti sto odstínů šedé. V různém rozsahu a míře se vyskytují téměř u všech národů. Mají společné rysy živočichů, ačkoliv lze vyloučit jejich vzájemný vliv. Letos se dobro a zlo u všech národů světa opět výrazně probarvilo. Malý i velcí vyhlíží poučný konec kde dobro zvítězí. Poučení bajkou života o tom, že zlo ničící svět, vždy samo sebe potažmo zničí a že za války se umírá aby se žilo, se dá v pokoře hledat i naději v posledním Margaritiným díle - Táňa.

“ Prosím přistupujte k Táně s největší úctou. Je to bolest, které nemůžeme uvěřit, nemůžeme se s ní srovnat. Až poté co jsem posmrtní ornament vyšila na fotce mrtvé Taňičky, abych jsem s neznámým dítětem mohla rozloučit, jsem si uvědomila, co jsem vytvořila. 8 měsíců jsem schovávala fotografii v deníku. Rozhodnout ji ukázat veřejnosti je těžký. Není to umění. Je to válka. Válka a příšerná bolest s ní spojena. Bolest za každou ukrajinskou rodinu. Taňa a její maminka zemřely pod těžkou palbou ruských vojáku na humanitární koridor v Mariupolu. “ - Margarita Ivy

– Alexandra Karpuchina