Out of the Sugar Factory - Etcetera Art od Dominik Adamec 20.3.2024 - 12.4.2024Kurátor: Michal Jalůvka

Text

Jen těžko bychom hledali podobnou věc, v níž se tak přesně – obrazně i doslova – odráží komplexita lidské civilizace. Existuje v nespočtu chemických forem a sloučenin, a je základním stavebním prvkem a zdrojem energie všech organismů. Jeho získávání, výroba a obchodování má vlastní pohnutou historii spojenou s kolonialismem a otroctvím. Zároveň je symbolem konzumu, kapitalismu i dnešního rozdělení světa. Je sladkou tečkou ke kávě, životodárnou látkou, drogou i bílým jedem. Je nositelem kolektivní paměti, palivem i průvodcem veškeré lidské činnosti.

Cukr je hlavním motivem knihy Aus der Zuckerfabrik od Dorothee Elmiger, jež představuje zásadní inspiraci pro stejnojmennou výstavu Dominika Adamce. Ta s cukrem (podobně jako kniha) pracuje jako s výchozím bodem, jehož optikou lze nahlížet a dostávat se na dřeň různým tématům. Provázanost výstavy a její literární inspirace je vskutku hluboká. Sdílejí totiž podobnou “metodu” či způsob sdělování, která je v knize metonymicky znázorněna německým výrazem Gestrupp (čili houština, křoví, nebo neprostupný les), tedy obrazné vyjádření pro komplexitu skutečností, pojmů, událostí a vztahů mezi nimi. Podobně jako Elmiger asociativně vrší deníkové záznamy a poznámky týkající se jak osobního života (mimo jiné i pozorování toho, jak na ni osobně cukr působí), tak skutečných historických událostí a postupně z nepřehledné změti informací skládá střípky do srozumitelného významového celku, vytváří Dominik Adamec situace a objekty, při jejichž bližším ohledání narážíme na další a další detaily. Ty nás mohou vrátit k původnímu celku, ale i odkázat k jinému, navazujícímu tématu. Skrz neprostupné houští, od konkrétního k abstraktnímu a naopak.

Prostřednictvím cukru a jeho fetišizující role v historii můžeme nahlížet nejen dějiny kolonialismu a průběh zdánlivě neustále akcelerujícího pokroku, ale také zásadní úlohu této látky v lidském těle. Cukr je totiž s fungováním našeho organismu úzce provázaný. Na jednu stranu je naprosto nezbytný, zároveň však může působit destruktivně. Snadno si na něm vytváříme závislost a podněcuje podvědomý a pro člověka tolik typický neustálý hlad.

– Michal Jalůvka