Brian Dailey
Lone Wolf
Vyjádření k průběhu a provedení umělecké performance „Brian Dailey: Osamělý vlk“
Milí přátelé, i nepřátelé,
vzhledem k nebývalé a pro mě osobně šokující hysterii a publicitě, jež se rozpoutala v návaznosti na vydání nepravdivých informací o průběhu performance amerického tvůrce Briana Dailey s názvem „Osamělý vlk (Lone Wolf)“, která se uskutečnila v Karpuchina Gallery ve dnech 24. května až 26. května 2024, bych se ráda stručně vyjádřila k provedení této akce, a to zejména s ohledem na zacházení s vlky, resp. vlkopsi (kříženci), Hellou, Dantem a Tundrou, kteří byli zásadní a nedílnou součástí uměleckého konceptu díla.
Předně se omlouvám, že se vyjadřuji až po pěti dnech po vypuknutí mediální kauzy údajného týrání zvířat v mé galerii, ale byla jsem natolik šokována útoky na galerii i přímo na mou osobu, že jsem dlouho nebyla schopna odpovídající vyjádření napsat. Zároveň byly nepravdivé skutečnosti poskytnuty spolkem na ochranu zvířat na odbor kultury MHMP, paralelně jsme tedy nuceni se danou kauzou zabývat i na této úrovni.
Performance Briana Daileyho, která byla koncipována již v roce 1978, měla představovat jakýsi podnět k zamyšlení nad postavením jednotlivce ve společnosti, pomyslnými společenskými klecemi, které se snaží omezit různé perspektivy a individualitu jedince. Dnes zejména v době sociálních médií a zrychlené lidské komunikace, která je velmi náchylná na tvorbu a šíření nepravdivých skutečností a dezinformací, byla aktualizována.
Pro účely performance byla galerií zajištěná a posléze umělcem Brianem Dailey najatá společnost Horkai Animal Training Center, web: https://horkai.com, která má více než 20-ti letou praxi a tradici v oblasti výcviku a zajištění zvířat pro filmy jiné kulturní akce s tím, že jimi vycvičení vlci, resp. vlkopsi, vystupovali ve filmech jako Spy Game nebo Hell Boy 2. Je tedy zřejmé, že zvířata, jež „účinkovala“ na performanci byla pro tento účel řádně vycvičená, ochočená a bylo též patrné, že Hella, Dante a Tundra byli celou dobu v naprostém klidu, jelikož byli na přítomnost lidí zvyklí.
Při samotném „účinkování“ zvířat na akci uskutečněné v Karpuchina Gallery, byly důkladně dodržována veškerá pravidla a podmínky pro správné a etické zacházení se zvířaty. Zvířata byla umístěna v dostatečné velké kleci o rozměru 400 x 600 cm. Celá performance trvala denně jen tři hodiny, přičemž každý z vlkopsů byl součástí performance pouze po dobu jedné hodiny. Na doporučení chovatelů ze společnosti Horkai, se po hodině střídala, aby nedocházelo k jejich přetížení či vystavení nepatřičnému tlaku nebo negativnímu vlivu okolí. Maximální počet lidí v dolních prostorách galerie, kde byla klec umístěna, byl vždy pouze 5 osob. Po celou dobu performance byli přítomni dva zkušení a vyškolení odborníci ze společnosti Horkai, kteří evidentně měli ke zvířatům velmi dobrý a blízký vztah a kteří se o tato zvířata též běžně starají na jiných filmových či kulturních akcích. Zvířata, která přímo nevystupovala v prostorech ohraničených mříží, se procházela na vodítku po galerii nebo byla umístěna v prostorných kotcích v dodávce, v nichž měla k dispozici podestýlku, vodu a dostatek prostoru k otočení a přiměřenému pohybu.
Poslední den performance, tj. dne 26. května 2024, byla na místě provedena kontrola Státní veterinární správou (SVS) a Českou inspekcí životního prostředí (ČIŽP) s tím, že SVS neshledala na straně galerie pochybení a už vůbec ne ve vztahu k údajnému týrání dotčených zvířat, jak o této události bylo zcela zavádějícím a zkresleným způsobem referováno. Dle mě dostupných informací vzniklo ze strany ČIŽP podezření, že se v případě předmětných vlkopsů jedná o divoká zvířata a že zástupci společnosti Horkai neměli u sebe kompletní doklady o původu a legálním nabytí zvířat, což bylo také důvodem, proč byla po dlouhých hodinách šetření zvířata dočasně zadržena.
Neopodstatněná obvinění a na ně navazující extrémně zavádějící a negativní mediální prezentace akce konané v mé galerii ve svém důsledku vedla k rozpoutání pro mě zcela šokující vlny hysterie a nenávisti, která byla a je založena na dezinterpretaci, resp. dezinformaci, o týrání zvířat v prostorách mé galerie.
Bohužel mi celá tato nešťastná, mediálně dezinterpretována událost přijde jako velmi nešťastný dovětek nechtěně navazující na myšlenku díla Briana Daileyho, kterou je postavení člověka, jakožto individuálně přemýšlejícího jedince v současném světě a boj proti manipulaci a dezinformacím.
Alexandra Karpuchina
Karpuchina Gallery, Rybná 22, Praha 1
Třídenní performance. Silný komentář k ohrožení tolerance a nezávislého myšlení.
"Jako umělce a občana světa mě hluboce znepokojuje současný stav společnosti, zejména pokud jde o individualitu a nezávislé myšlení. Rozmach sociálních médií a jejich ozvěn výrazně přispěl k nárůstu kmenovosti a polarizace, což představuje hrozbu pro rozmanitost myšlení a projevů, která je pro prosperující společnost nezbytná. " - Brian Dailey
Jádro performence Osamělý vlk spočívá v drsném vizuálním ztvárnění - uvězněný vlk uzavřený v kleci o rozměrech 400 x 1000 cm, umístěné uprostřed galerijního prostoru. Klec ze všech stran záměrně obklopuje chodník o šířce 45 cm, který nabízí lidským pozorovatelům úzký prostor pro rozjímání a zkoumání osamělého tvora. Toto pečlivě vytvořené prostorové uspořádání slouží jako alegorie boje, kterému čelí jedinci vzdorující přitažlivosti konformity.
Dílo, které původně vzniklo v době, kdy individuální myšlení a tvůrčí projev čelily výzvám, získává v kontextu naší technologicky poháněné doby nový význam. V roce 1978, když původně vzniklo, znamenala absence sociálních médií a rychlé komunikace, že ač výzvy existovaly, nápor na individualitu nebyl tak neúprosný.
Znovuobjevení tohoto díla v roce 2024 podtrhuje jeho zásadní význam ve světě, kde projevy nezávislého myšlení čelí bezprecedentní kontrole. Osamělý vlk se stává symbolem odporu proti erozi individuality a vyzývá diváky, aby se postavili vlivu technologických nástrojů, které zesilují společenská očekávání a brání různorodosti perspektiv.
V době, kdy je konformita často vynucována digitálními prostředky, není Daileyho Osamělý vlk pouhou performance, ale i mobilizační výzvou k zachování nezávislého myšlení. Podněcuje k zamyšlení nad společenskými klecemi, které se snaží omezit různé perspektivy, a zdůrazňuje nadčasový význam vytváření prostorů, kde může prosperovat individuální kreativita. Dílo Osamělý vlk se vynořuje z minulosti jako maják, který nás provází současnými výzvami digitálního věku, a obhajuje svou kritickou relevanci a důležitost ještě usilovněji než jeho původní pojetí.
Brian Dailey (narozen 12. srpna 1951) je americký umělec, který se proslavil jak v oblasti umění, tak v mezinárodních vztazích. Jeho tvorba v různých médiích - včetně fotografie, filmu, instalací a malby - se vztahuje k společenským, politickým a kulturním otázkám naší doby a není snadné ji zařadit. Daileyho umění odráží jeho nekonvenční umělecký vývoj a mnohostranné životní zkušenosti, které zahrnují celostátní angažovanost v oblasti kontroly zbrojení, vesmírné politiky, zpravodajských systémů a mezinárodní bezpečnosti. Žije v metropolitní oblasti Washingtonu DC a působí v ateliérech v Districtu a Woodstocku ve Virginii. Mezi jeho četné výstavy patří například Closely Watched, vystavená v Otis Art Institute, 1975 a Performance in Viciousness, vystavená v Roger Wong Gallery, 1976, dále potom v JIKAI, Midnight Moment na Times Square, NYC, únor 2014, nebo To Look Is To Think, MOMA Tbilisi, červen 2022.
V letech 1975-1979 představovala Daileyho tvorba soubor zaměřený na rozsáhlé performance a instalace využívající zvířata nebo herce k vyjádření politických a společenských výzev té doby. Příkladem může být Closely Watched, vystavená v Otis Art Institute v roce 1975, kdy jeho práce zkoumala směr a důsledky vládního sledování v době, kdy byli jednotlivci i politické strany nezákonně monitorováni a osobní aktivity zneužívány nebo se vytvořily složky pro pozdější využití.
Další díla jako Performance in Viciousness a Vice se zabývají otázkou důvěry, respektive osobní touhy. Divák je v těchto dílech ponořen do prostředí, v němž je chráněn, ale zároveň zranitelný vůči svým obavám prostřednictvím strukturální konfrontace v rámci díla. V prvním z nich, Performance in Viciousness, představené v galerii Rogera Wonga v roce 1976, procházel divák rukavicí dvou dvacetimetrových klecí vzdálených pouhých 45 cm od sebe. V každé kleci byl dobrman vycvičený k útoku a zabití na povel.