Měsíc vyšel bez ohledu na den

“ Ve chvíli, kdy se měsíc vkrade na denní oblohu, stává se ze dne noc, která jen není vidět. Všechno je rázem jinak. Člověka se při tom někdy zmocní zvláštní malátnost a snadno se přihodí, že ztratí hlavu. Realita se změní v sen, stav, kdy se může stát cokoliv. I obyčejné věci získávají jinou tvářnost, logiku, citlivost a smysl. Sabina Knetlová (1996) takové posuny v každodennosti umí vnímat, ale i zachytit, zvazbit a interpretovat až obrazným způsobem. Ne nadarmo je momentálně možná nejvýraznější sochařkou nejmladší generace. Její práce odkazují různými směry, často se nacházejí ve zvláštním vizuálním průsečíku archetypálních idolů, mooreovské tradice a japonských anime. V jistém slova smyslu nesou i znaky původního brutalismu, který „odpovídá společnosti masové produkce a čerpá ze spletitých a mocných sil drsnou poezii“*. Stejně tak naplňuje požadavek zapamatovatelného obrazu nebo jasného vyjádření materiálu. Její výstava je tichá a betonově bledá jako měsíc, kterému denní světlo dávno přestalo vadit. Defragmentovaná postava se rozkládá v celém prostoru po menších částech do detailů. Dohromady tvoří krajinu, která je svou podstatou spíš noční. První reliéf otištěný do figury je jako stopa letmého doteku, co nebyl určen pro cizí oči. Dříve dominantní zahradní hadice se pomalu vytrácejí. Obracejí se do funkčnosti. Vytvářejí krátká spojení, která oddělené tvary scelují v organický systém. Místo nich se objevuje barva, která promodelovanější sochy ještě víc modeluje. Tentokrát světlem odvozeným z betonu. Nic než stříbro a kovářská čerň. Kapky jsou bezpohlavní poslové z nebe. Zdroj, ale i strážci, u nichž není zcela jasné, jestli chrání, vězní nebo podle situace dělají obojí. Občas se z kompozice vyloupne relikvie nebo oltář. “

*Reyner Banham: The New Brutalism: Ethic or Aestehic (Architectural Rewiev, 1955)

Sabina Knetlová (* 1996) se narodila v Jaroměři, žije a pracuje v Ostravě. Ačkoli absolvovala teprve před rokem v Ateliéru sochařství na Fakultě umění Ostravské univerzity, její práce byli k vidění například v Giudecca Art District, v Benátkách, či v Českém centru v Bruselu. Její sochařská tvorba se formálně vymezuje na práci s betonem a dodaným materiálem. V tomto přístupu vytváří konzistentní práci, v rámci jejíž témat se vztahuje k osobním pohledům na blízké okolí a jejího uchopování.